Zde se dovíte co vlastně myslivecká činnost obnáší, a jaké jsou povinnosti myslivců a Jaká jsou jejich práva nebo jejich možnosti. Zde se i dovíte, co všechno se musí absolvovat, než můžete si pověsit flintu na rameno, a vyjít si do lesíčka na čekanou..

Myslivecká společnost Březina Suchá Loz ke dnešnímu dni je na počet členů jednou z nejsilnějších organizací v rámci kraje. Máme mezi sebou mladé členy, kteří nedávno vykonali předepsané zkoušky, máme silný věkový střed, a máme mezi sebou členy, kteří jsou již dříve narození a jejich vyprávění a rady si rádi poslechneme. O jejich životních výročích, o jejich extra činech pro myslivost nebo vyjímečných úlovcích budete informováni


Když máme mluvit o nás, jako o myslivcích, tak musíme začít od těch samých mysliveckých začátků.

Když se chce jinoch státi myslivcem, musí se stát nejdřív mužem. Dřív ho myslivci mezi sebe řádně nepustí. Sice může chodit a pomáhat, může také krmit, ale flintu do ruky dostat nemůže. Jak má doma ale tatíčka myslivcem, tak je jasné že si i potajnu někde bokem vystřelí. Nejdříve si musí doma domluvit, že mu dají na flinty a na vybavení. Jednu flintu mít je málo, protože už ví, že ne všecko se může střílet jedním střelivem. A proto, aby se mohl vyžívat více, musí mít nejen brokovnici, ale na srnčí, divočáky i daňky, potřebuje kulovnici. Samozřejmě že k tomu i náboje. A každá rana něco stojí, i ta do luftu. K tomu dalekohled, dobré boty, zelený ohoz jak letní, tak do nepohody i do zimy. Myslivci sů prazvláštní tvorové. Když sa blíží večer, už ho to táhne ven.

Babičky sice povídaly že je lepší chodit do lesa, než do hospody. Ale prý aj tam sa mosí. Celé leto chodí ven, jako že chodí, pořád cosi sleduje, nikomu nechce povědět co, a jeho aktivita naroste až venku začne podzim. To je prý začátek hlavní lovecké sezony. Hony, čekané, krmení, naháňky a furt enom ven.

Ale vraťme sa zasej na začátek. Po přihlášení do kurzu, který bývá začátkem roku až v Hradišti, a jezdí se tam v sobotu a v nedělu, a bere sa toho tam dost, jak o zvěři, tak o jejím životě a chování, tak sa tam učíja zákony, učíjá sa o flintách a nábojoch, probírajů jakési myslivecké mravy, tlučů jim do hlavy kdy sa može co střílat, a kdy sa možů chodit enom dívat. A aj s flintů jak sa má zacházet, jak a má nosit, že sa nemá děckom a babám ani ukazovat, aby děcka náhodů si z taty nevystřelili, a baby aby netrefil šlak, kolik peněz tá potvora stáua. A chodíja aj na střelnicu, nekdy střílat, a nekdy aj dělat rukama. Mosíja to nějak těm horním odčinit. No a potom ke konci roku, když celý rok chodíja jak jacísi adepti s domácíma starýma myslivcama na hony, krmít, chodit na brigády a aj do hospody ich učíjá. No a potom přijdou zkoušky. Zasedne sa proti senátu, který je dotěrný a chce toho moc vědět. Není to lehké, ani ty střelby před komisařama. Tí co projdou, mají už jen jeden cíl. Dostat sa někde do mysliveckého spolku, protože sám bez revíru na cuzím lovit nesmí. Když ho příjmů do spolku, to teprve nastane zasej starostí. Většinů na výročním rokování tí staří rozhodujů, jestli ho mezi sebe vezmů, nebo ne. Když mu oznámí, že je přijatý, tak začnů slavnostní obřady, skoro stejné, jak jich mívali tí, kteří už dávno odešli do věčného revíru.

První a poslední platný zákon platný po desetiletích a který díky bohu nezměnil žádný režim, i když se o jeho úpravy snažil:

Co stvořil Bůh, to cti a opatruj
to myslivče buď provždy zákon tvůj!

Pak následuje pasování na myslivce kdy jeden z představitelů spolku, převážně myslivecký hospodář loveckým nožem, kladením na rameno nového myslivce, který před ním klečí, takto jej oslovuje :

První úder jednou provždy praví
dobré zachovávej myslivecké mravy!
Druhý dávám k tvému nabádání
buď tím, kdo zná a přírodu chrání!
Třetí vedu jménem všech svých druhů
Lovu zdar, a vítej v našem kruhu!


A protože je to obřad naprosto vážný, všichni přítomní jej bedlivě pozorují, tak ve většině jim vyprahne v krku, a to je příležitost pro čerstvě pasovaného, aby se dobře zapsal.

K dobrým mravům v myslivecké společnosti patří i Myslivecké desatero i Myslivecký slib, budou Vám ve vší vážnosti předloženy . Dokončeme ještě dnes tu dobrou náladu, která je po pasování, a řekněme si jedno prastaré přísloví, které k životu a myslivosti patří:


Chceš –li být šťastný jeden den,
Ožer se.
Chceš –li být šťastný jeden rok,
Ožeň se.
Chceš –li být šťastný celý život,
Staň se myslivcem!

A to už je opravdový myslivec.

Tak honem šáhnut do peněženky, vytáhnout potřebný peníz, a přidat k tomu Aj ty co byly naskládané bokem a začne nákup výbavy. Flinta jedna obvykle to bývá brokovnice, buď něco staršího odkulit, nebo zajít do obchodu a vybrat si novů. Tá je ale podstatně mastnější. K tomu náboje, dalekohled, a samozřejmě oblečení. Všecko zelené, nekteří si kupujů aj zelené trenýrky. A nesmí sa zapomněnt ani na dobrý nůž, hlavně ostrý s otvírákem na pivo a také pilka jak na nějaků větvičku, tak hlavně k úlovku na rozdělaní zámku. Bez toho to nejde. A potom už chodit ven, dívat se co kde chodí, do jara ještě přikrmovat, pak sa už enom podívat kde a jak táhnou sluky, poslechnout si jejich večerní kvokání. Do konca dubna pak vyčistit a ošetřit krmelec, a zas chodit ven a pozorovat kde je jaké srnčí, kde je nejaký slabý srneček z loňského roku – jednička – co kdyby bylo možno si ho střelit. O tom rozhodne členská schůze ze začátku května, kdo može si střelit. Na většího srnca si samozřejmě možu jenom namířit, to až budu mět větší zásluhy, tak sa na mna snad dostane.

Mosí sa chodit aj do lesa podívat sa kde chodí černá, protože lončáci a pak aj selata sa možů lovit po celý rok. A černí rytíři chodí převážně v noci. A tak když chodíme do lesa v noci aj my, a pozdě sa vracáme domů, nekdy nás přepadne žízeň tak je ten příchod domů ještě pozdější. A doma to si mosí vyslechnut každý sám a celé. To je řečí, kdes byl, cos tam dělals, a nebyls tam náhodů s nekým atd. Ale i to patří k věci a každý si toto musí překousat. Končí žně, je doba odlovu holubů hřivnáčů, spárkatá má vyvedené mladé, tak zvýšit pozornost na zvířata škodící myslivosti, hlavně toulavé psy a kočky a od září začíná odlov srnčí zvěře holé- srn a srnčat. A u nás také zvěře daňčí. No a hlavní lovecká sezóna začíná od listopadu. Hony a naháňky, jak doma tak když nás pozvou kamarádi do jejich honiteb. Nu, ale předtím navštívit patřičnou prodejnu střeliva a nakoupit si do zásoby náboje. Není nic bolavějšího, než jít na hon a nemět dostatek nábojů. Celý rok si myslivec pomalu nevystřelí na pohybující se cíl, a tak při honu na bažanty nebo zajíce těch ran na jednoho uloveného je někdy pěkná řádka, někdy se to podaří i na jeden zásah. Podle pořekadla od starých myslivců kde se praví:
jedna rana – maso, dvě rany - asi maso, tři rany - ho…
dnes, po mnoha desetiletích. A brokový náboj to nejsou tři koruny. No a pak se střelci dopalují jeden druhého, někdy se aj dohadují, kdo vlastně byl tím opravdovým lovcem.

Nejinak je tomu i u naháněk, jedni tlačit a druzí obestavit leč a pak jen čekat, co z leče vyběhne. A nesmí se všechno lovit co se dá do pohybu. Myslivec má především myslet a zvážit na co zmáčne spoušť. A když vyběhne baška ze selatama, tak jich bývá zpravidla víc, a mají napilno. Na vedoucí kus se nestřílí, to bývá bachyně, a když se netrefíte do selata, tak většinou možete aj tuplovat, tak celá tlupa odejde do neznáma. Horší je když sa postřelí. Tak hned dohledávat, s flintů aj se psem, A když to přejde přes hranice honitby, tak jen po hranici, dál se nesmí. Tak do sousední dědiny, najít tamního hospodáře a s ní teprve najít kde postřelená zvěř přešla hranice a teprve s ním jít dohledávat. Bez něho ani krok, jinak je zle, a velice. A na černou zase nemůžu jít s brokama, tam musím mět náboje jiné. A co když vyběhne z leče liška, Ta je nejlepší střelit hrubým brokem. Když sa spletu a střelím kulí, tak obvykle z lišky mám jen nepěkné cáry, které jsou k ničemu. A já jsem chtěl domů ženě, nebo milence donést na pěknou kožešinku.

A samozřejmě kdosi dávno vymyslel, že těm ostatním co mně při mém úlovku byli nápomocni, tak po skončení lovu a odložení zbraní dám něco na žízeň a na zahřátí. I za to poplácání po rameni ,a potřepání rukou LOVU ZDAR se platí. Takový je kolorit myslivecké etiky. Než začne lovecká sezóna , to když končí léto a domáhá se moci zima, tak je povinností každého myslivce mět své krmící zařízení naplněné voňavým senem, a sůl ta musí být v solisku po celý rok. Když není, tak urychleně doplnit. Zvěř nemá možnost si doplnit zásoby na zimu v supermarketu nebo v maličkém obchůdku. Ta čeká na myslivce, že jí přinese. A když není, tak strádá a trpí hladem. Zvlášť když napadne větší vrstva sněhu. Dokud nemusí a najde si potravu sama, do krmelců nechodí. A jak se krmí, je poznat na jaře na fyzické kondici zvěře, na velikosti trofejí, ale i na počtu padlé zvěře.

Lovecká sezóna končí Silvestrem, po Novém roku zase jen krmení, doprav jej do lesa nebo do polí ke krmícím zařízením třeba na hřbetě, tam tě kdosi čeká. V předjaří ještě výroční rokování o zhodnocení roku uplynulého, trochu pohledu co nás čeká, co musíme opravit, nebo co jsi zbudujeme nového a kde na to vezmeme.

 

Vynechal jsem úmyslně jeden ze světlých bodů mysliveckého roku. Tím není nic jiného než Poslední leč. To je ta akce, kdy převážně po hlavním honu se odloží flinty,myslivci se naparádí, v mysliveckém tónu si vyzdobí i shromažďovací místnost, řádně se napucují, předtím doma sekají dobrotu a na ten slavnostní večer přivedou své drahé polovičky jak legální, tak teprve kamarádky. Připraví si dobré jídlo a pití, pozvou si nějakou hudbu, aby tímto večerem odplatili svým nejbližším všechny ty chvíle, kdy místo práce doma, nebo v přítomnosti svých nejbližších zameškali v lese nebo na honě. Začíná se mysliveckým chorálem LOVU ZDAR, LESU ZDAR…….. Pak tancem a zpěvem , při cinkání příborů a pak skleniček, se dospěje k bodu patřícímu každé poslední leči, a to je Myslivecký soud. Zde se vyhlásí tribunál, kterému předsedá většinou král honu, vzpomenou se prohřešky střelců a jsou vyneseny tresty. Přísné a neodvolatelné. Bývají to chvilky veselé, zvedne se nálada a při tanci a zpěvu se pokračuje podle libosti a výdrže až do brzských ranních hodin.

U nás v Suché Lozi se před několika léty začala tradice Hubertských mší, jako poděkování za uplynulou sezónu a zároveň i jako prosba pro úspěšnost lovecké sezóny letošní. Jak se nám to daří je možnost si prohlédnout fotogalerii naších stránek . Pořádáme ji na střídačku s myslivci z Bánova – je to skupina ,která v Bánově stojí mimo zákonný výkon práva myslivosti.

Co říci závěrem:
Myslivost je dřina, a myslivost není jen střelba. Pobyt v přírodě, kde můžete chodit denně na jedno místo a vždy budete vidět něco nového, něco jiného než včera. Pozorovat přírodu, pozorovat zvěř i ptactvo, pozorovat jak všech raší, kvete, odkvétá a ukládá se k spánku, tak pozorujete, jaký je koloběh roku. Sledujete jak se v přírodě objevuje nový život, jak je skotačivé i to jejich mládí, jak to roste a jak to stárne. A než zmáčknete spoušť na vyhlednutou a obeznanou zvěř, tak musíte myslet, zda splňuje všechny podmínky, že vy ji můžete ulovit. Zmáčknutí spouště je neodvolatelné, a proto musí být dobře promyšlené.




 

Ti co tak učinili, jsou zde. První výbor, pak ostatní členi (dle abecedy)

 

 

  Velecký Petr
ročník 1974
předseda
myslivost@suchaloz.cz
 
 
Gregovský Jiří
ročník 1978
hospodář
myslivost@suchaloz.cz
 
 
   
Procházka Marek
ročník 1980
finančník
 
 
Mahdal Josef ml.
ročník 1981
místopředseda,
jednatel
 
 
Gregovský Zdeněk ml.
ročník 1976
brigády
 
Horňák Miroslav ml.
ročník 1989
kontrola a rozdělování zvěřiny
 
 
Lekeš Petr
ročník 1992
krmení
 
 

 

Beníček Jan
ročník 1944
 
 
 
Beníček Miroslav
ročník 1975
 
 
 
Beníček Radim
ročník 1991
 
 
 
Bublík Ladislav
ročník 1948
 
 
 
 
Bujáček Antonín
ročník 1951
 
 
 
Bujáček David
ročník 1975
 
 
 
Bujáček František
ročník 1924
 
 
 
Bujáček Josef
ročník 1959
 
 
 
Bujáček Petr
ročník 1987
 
 
 
Bujáček Rostislav
ročník 1954
 
 
 
Bujáček Václav ml.
ročník 1982
 
 
 
Bujáček Václav
ročník 1953
 
 
 
Fornůsek Patrik
ročník 1992
 
 
 
Gazdík Petr
ročník 1969
 
 
 
Gregárek Michal
ročník 1945
 
 
 
Gregovský František
ročník 1981
 
 
   
Gregovský Zdeněk st.
ročník 1949
 
 
 
Hladiš Michal
ročník 1987
 
 
 
Horňák Miroslav st.
ročník 1964
 
 
 
Horňák Pavel
ročník 1965
 
 
 
Kubiš Petr
ročník 1982
 
 
 
Kunovský Josef
ročník 1956
 
 
 
Mahdal Gabriel st.
ročník 1953
 
 
 
Mahdal Jan
ročník 1985
 
 
Mahdal Josef st.
ročník 1952
 
 
 
Mahdal Lukáš
ročník 1976
 
 
 
Mahdal Marek
ročník 1986
 
 
 
Mahdal Zdeněk
ročník 1963
 
 
 
 
Polanský Josef
ročník 1950
 
 
 
Pomykal Broněk
ročník 1974
 
 
 
Švestka Stanislav
ročník 1963
 
 
 
Velecký Antonín
ročník 1957