Myslivci nemohou vykonávat právo myslivosti kde se jim zamane, anebo kde se jim dobře loví, každý jednotlivě je zařazen do myslivecké společnosti, která vykonává právo myslivosti na přesně stanoveném prostoru, který je přesně ohraničen a jeho hranice se musí za každých okolností dodržovat. A jaké jsou hranice naší honitby, kterou máme pronajatou od Honebního společenstva Suchá Loz a jaký byl vývoj této honitby bude předmětem této stati.

Historický popis naší honitby

Popis první honitby je podle pamětníků již na detaily v některých lokalitách nejasný. Pokusíme se jej popsat podle vyprávění pamětníků, kteří v době jejího vytvoření byli ještě mladíky, a od té doby uplynulo hodně vody a mnohokrát se od té doby zazelenala na naší honitbě tráva, a mnohokrát naši honitbu přikryl sníh.

Popis honitby začneme vždy z jednoho bodu, a to v západní části honitby v lokalitě „U Čupáků“: Za potůčkem směrem k Nivnici od silnice vede polní cesta, která znamená hranici katastru naší obce. Hranice honitby jde po této cestě směrem jižním až k soutoku obou potůčků vytékajících z lesa. Dnes je tento soutok pod hladinou nádrže Lubná u rekreačního střediska. Hranice pokračuje dále po pravém potoku - blíže ke Korytné až k lesu. Zde kopíruje okraj lesa nazývaný „Vrzalova špica“ směrem východním to je k Suché Lozi, a pak po východním okraji postupuje až k místu „U eroplánu“, tam, kde na konci druhé světové války dopadlo sestřelené letadlo. Zde se hranice stáčela směrem západním po cestě lesem až za potok, po potoku pokračovala dále až pod Dráčovy, kde opět ještě pod loukami lesním porostem po katastrální hranici postupovala a obcházela Dráčovy. Na jihozápadním koutě luk hranice postupovala západně kolem stojáku lesa a po jeho západním okraji postupovala až k silnici na Strání.

Po této silnici se vracela směrem východním až k rozcestí „U křížku“, zde přecházela na „vrchovou cestu“, a po této cestě postupovala podél „březovských rolí“ až k hranici pole – les. Zde se hranice odklání od vrchové cesty, přechází na jižní stranu kopce, a kopíruje lesní blok zvaný „Lésčí“. Obchází celé „Lésčí“, vrací se zpět na vrchovou cestu a po ní pokračuje východním směrem až na roh „bánovské louky“.

Po západním okraji „bánovské louky“ postupuje severním směrem podél kamenů označujících katastrální hranici Suchá Loz - Bánov až na severní okraj lesa. Zde hranice dále postupuje severní směrem „Vavříkovským járkem“ až k potoku Bystřička. Potok Bystřička přechází na jeho pravý břeh a západním okrajem kopíruje západní okraj bánovských Borků. Ke změně směru hranice dochází na severním cípu Borků , odkud jde přímým směrem po tehdejší polní cestě až ke křížku nad Uličkou. Přechází silnici Suchá Loz – Bánov, pokračuje po polní cestě směrem k sucholožskému Lánu, tento kopíruje těsně za zahradami obytných domů až na konec Lánu, obchází jej, a po západním okraji zahrad se vrací až k „Hermanovi“.

Od „Hermana“ hranice jde podél potoka Bystřička až za konec vesnice, přechází směrem jižním a kopíruje polní část „Mujnišťa“, vrací se zpět k potoku a podél potoka západním směrem hranice postupuje až k soutoku potoka Bystřička s járkem za Čupákem do výchozího bodu popisu hranice.

Vy, kteří znáte popis hranic dnešní honitby poznáváte, že až na drobné odchylky je první honitba značně podobná. Pestrost stravy pro zvěř daná drobnými políčky soukromých zemědělců a značným výskytem travnatých mezí dávali krytinu a obživu drobné zvěři a možností jí vyvést svoje potomstvo. Pestrá strava – na každém políčku bylo zaseto něco jiného, nepoužívání postřiků a umělých hnojiv, obdělávání polí jednoduchou mechanizací a to jen v době denní, to vše bylo zvěři jen k dobru.